" Odvezené manželky si zaslouží přátelský a veselý svět! Obětovaly mnohé, aby druzí mohli jít za svým snem!"

Jmenuji se Nora a ve třiatřiceti jsem dostala svou první přezdívku v životě: Noppy

Už skoro sedm let žiju mimo mou rodnou hroudu. Mimo mou zem, mimo mou milovanou rodinu, mimo můj rodný jazyk, mimo svou třiatřicetiletou životní zkušenost, mimo můj budovaný okruh přátel a mimo můj původní záměr!

A především mimo mou komfortní zónu, kterou jsem tak nerada kdykoliv opouštěla!

Mimo jakoukoliv malou jistotu vybudovanou během tří dekád mého života.

Proč? Protože jsem souhlasila, že se sebereme a odjedeme žít do ciziny, kde manžel dostal práci! 

A tady je má digitálně-křemíková stopa. Nazvala jsem ji originálně a bez klišé:

Svět odvezené manželky

Nakonec se přece říká, že sdílené trampoty, jsou jen poloviční trampoty, ne?

Tak koukejte sdílet!

TA - CO JEDNOU ODJEDE

Před skoro sedmi lety jsem byla ještě mladá a zapálená marketingová manažerka žijící v Praze. Nebo jsem si to o sobě aspoň chtěla myslet. Spíš ale protagonistka klasicky nudného života třiatřicátnice, který kolem sebe můžete vidět dnes a denně. Tak trochu otrávená prací, tak trochu znechucená sama sebou. Sotva jsem se vyhrabala z překvapivé třicítkové  krize, další se mi začala věšet na kotníky.

NEMANŽELKA

Pár zvláštností na mě tedy bylo. Nebyla jsem single. Nebyla jsem vdaná. Žila jsem v dvanáctiletém vztahu. O oficiálnost svazku jsem přestala usilovat asi po první dekádě. Pak jsem přesvědčila sama sebe, že nějaké papíry přece vůbec nepotřebuju a své příjmení mám fakt ráda. Neměla jsem žádné děti. Zato jsem měla dva psy, dvě kočky, dvě vodní želvy a dva pokoje.

Vlastnila jsem Otíka, moje milované auto Subaru Outback v plné polní, které jsem si odkoupila ve výprodeji po náhle propuštěném šéfovi. Jsem velká holka a mám ráda velká auta. Ale na ty nemám prachy, takže Otík byl dar z nebes. Vše zlé, je pro něco dobré. Díky šéfe!  Krom rozkošného vozu jsem ještě měla plynový sporák značky Mora, který vlastnil Petr Kellner až do doby, kdy jsem mu odevzdala svou poslední splátku.

Prostě, měla jsem našlápnuto k poctivému rodinnému životu, který jsem odkoukala od našich doma, když jsem byla ještě dítě. A já mám se svou rodinou hooodně úzký vztah! Správná slepičárna. Aby ne, když jsme doma byly čtyři ženský na jednoho chlapa! A tu převahu furt držíme, protože umíme rodit jen holky. Teda ty schopnější z nás to umí…Nicméně taková sociálně akceptovatelná nuda v Praze.

POZOR KONKURZ!

Tehdy stále jen přítel se jen tak z prdelky přihlásil na výběrové řízení společnosti Amazon, které se pro celý východoevropský region konalo právě v Matičce Praze. Jako vývojář a programátor klasicky pošilhával po velkých společnostech a stále měl tu mladistvou snahu si dokazovat, že je fakt dobrý.

O čemž jsem nepochybovala, protože fakt byl. Nicméně v ten osudný až osudový moment, kdy mi sděloval svůj úmysl jít na konkurz, jsem na to z nepochopitelných důvodů zapomněla! Je zvláštní, jak mnohá zapomenutí mohou mít nedozírný dopad na váš vlastní život.

Například když se Angličan v Praze na přechodu dívá zarytě doprava místo doleva. Bác ho!

No a já na tento následek vlastní nepozornosti měla přijít o měsíc později, kdy mi přítel šibalsky oznamoval, že ho přijali a dokonce si můžeme vybrat mezi San Franciscem, Seattlem a Londýnem. Volba byla moje a jasná.

Bác! Hold se budu muset naučit čumět vlevo!

God bless the Queen, Drama Queen!

URYCHLOVAČ (Š)KVARKŮ

Během čtyřech následujících měsíců se toho stalo víc než za posledních deset let. Stihli jsme se zasnoubit, dát oba výpověď ze zaměstnání, já dozkoušela a odehrála finální představení v divadle Disk, během deseti dnů jsme dali dohromady svatbu se vším všudy, nechali vykastrovat fenku a kocoura, vyřídili nové doklady, za šest hodin sbalili celý byt do jednoho kamionu a vydali se vstříc Anglii.

Ta potvora s námi má asi nějaké nevyrovnané účty z minulých životů, jinak si tu magnetickou přitažlivost neumím vysvětlit.

 

KRÁLOVSTVÍ S PŘÍCHUTÍ "FISH&CHIPS"

A tak sedím v obývacím pokoji jednoho anglického domku „Baťovského typu“ asi třicet minut vlakem od Londýna. Ze Zahradního města do Welwyn Garden City. Toť ironie osudu. Pod nohama mi spí naši čoklíci a z výšky na mě shlížejí dva kocouři. Někde se tu válí i Užmanžel.

 

KDE DOMOV MŮJ

A já již skoro sedm let žiju mimo mou rodnou hroudu. Rozkročená, s jednou nohou v Čechách a s druhou v Anglii a snažím se přesvědčit nejen sama sebe, že jsem konečně spokojená, klidná a srovnaná. Teď. Možná.

Ale trvalo to dlouhých šest let.

 

NEBE, PEKLO, RÁJ

Možná to zní jako pohodička, ale skrývá se za tím dost bolesti, zápasů, vzteku, strachů, tichých výčitek, hlučných výčitek, překonávání sama sebe, dopadaní na dno, testování se, nenávidění se, upadání do letargií a znovu nakopávání se.

Bojovala jsem sama s sebou hodně dlouho.

Doslova jsem prosrala hodně času. Nasekala spoustu chyb, nevyužila zatraceně hodně příležitostí. Propadala se do samoty, sebeobviňování, obviňování všech okolo. Řítila jsem se  do drobných závislostí a po čase se z nich drápala ven.

Neschopná se přizpůsobit, neochotná se poddat!

Byla to moje cesta. Ta transformace byla dlouhá, bolestná a vyčerpávající, jak už to v těchto fázích života bývá. Nejen pro mě, ale i pro mé okolí, které mnohdy nechápalo a asi ani nemohlo chápat, čím procházím.

Byla jsem odvezena do zahraničí, protože jsem se dobrovolně rozhodla podpořit mého muže v jeho kariéře. No tak jo - přiznávám! Jsem vina! Chtěla jsem trochu ukojit i svou touhu po dobrodružství, kterou mám také ve svých žilách kromě usazeného vápníku a cholesterolu.

Cesta to nebyla a není jednoduchá, však znáte dnešní silnice. Taková rallye D1 s přechodem do M1(ty jedničky mají všude stigma). Ale jde ji určitě prožít i mnohem snadněji a lépe, než jsem ji žila a žiju já. Tím jsem si jistá. Mnohokrát mě napadlo, kdybych tak mohla teď napsat dopis sama sobě do minulosti! "Moje milá, pitomá káčo..."

Ale to fakt neumím. 

 

DOPIS PRO VÁS VŠECHNY

Ale můžu ten dopis adresovat skrze tenhle blog vám – budoucím i již ODVEZENÝM MANŽELKÁM po celém světě. Abych vám mohla podat přátelskou ruku a abych s vámi pomyslně vyrazila na tu dobrodružnou cestu Světem. Amen.

Prdlajs! Dělám to proto, abych se stala slavnou a známou blogující feministkou za práva mužů, nežen a dětí s růžky či anténkou. A zároveň třeba ztvárňovala trapně nevyzrálou "chuděrkou se špatným talentem k psaní". Cokoliv, co je komu libo. Freedom!

Fakt je, že vám chci být veselým, ironickým a povzbudivě nahlížejícím přítelem v situacích, ve kterých jsem se já ocitala sama, opuštěná a nepochopená. Protože jsem občas prostě velká kráva!

Budu ráda, když můj „Svět ODVEZENÉ MANŽELKY“ bude i tak trochu světem vaším. Náš společný Odvezený svět. Vynasnažím se ho udělat přátelský a veselý. Aspoň občas, když budu mít dobrou náladu nebo se mi bude chtít aspoň trochu lhát. 

Odvezené ženy si přátelský a veselý svět zaslouží, protože se mnohého vzdaly, aby druzí mohli jít za svým snem.

Nebo?!

A nebo hlavně proto, že takový by svět prostě měl být!

I pro nás, Odvezené!